Vždyť to není v sešitě

Legendární věta „Vždyť to není v sešitě“ je v mých hodinách celkem „populární“. Řekl bych, že v hodinách fyziky doslova zdomácněla.

Mým učitelským cílem totiž fakt není, aby se žáci učili to, co je v sešitě, ale aby na základě toho, co je v sešitě dokázali vyřešit nějaký problém. Prostě, aby se nad otázkou zamysleli, a nejen psali naučené fráze.

Vědomě se snažím do výuky zařazovat činnosti vyžadující vzájemnou spolupráci několika žáků. Při hledání řešení si mohou děti vzájemně radit a klidně používat cokoli (internet, sešit, učebnici, …). Při této činnosti se mi stal doslova „majstrštyk“ – jedna skupinka (v dobrém) povídá: „… ale toto je už vážně moc, tohle není už ani na Googlu …“.

Skrytě jsem zajásal radostí – „dobrá práce.“ Mé bytostní přesvědčení říká, že právě tento typ otázek posouvá a rozvíjí děti dál. Naprosto cíleně je upřednostňuji, před učením se odpovědí „zpaměti“.

Doporučení pro rodiče

Jestli se s dítětem doma připravujete na můj předmět, ptejte se dětí na otázky typu:

• „Jak je to možné …?“
• „Vysvětli, proč to funguje takto …“
• „Které věci to ovlivňují …?“

U výpočtů (které ve fyzice děláme velmi málo) také na:

•  „Co si dosadil místo tohoto písmenka …“
• „Musíš si to převést …?“
• „Jak poznáš, na co to převést …“