Soubor sportovních táborů o letních prázdninách jsem pojmenoval „Prázdniny v pohybu“. Konalo se jich několik, ale připomenu jen ty něčím odlišné. K nim se řadí stanové cykloturistické tábory v Heralicích (30.7. až 5.8.2005), o rok později v Moravském krasu (5.8. až 13.8.2006) a tábor s horskou turistikou ve Vysokých Tatrách (2.7. až 10.7.2005).
Heraltice jsou malou vesničkou na Vysočině. Naše stanové městečko leželo za vesnicí u lesa, v blízkosti tamního koupaliště, které nám poskytlo pěkné místo na naše hrátky. Hlavní činností ale bylo ježdění na kole. Zajímavá místa v okolí nás k vyjížďkám přímo nabádala. Nutno ale podotknout, že jsme byli na Vysočině – tedy pořádné kopce. Dolů, to jelo samo, ale vytáhnout bicykl do táhlých kopců byl mnohdy pořádný problém i pro nejsilnější kluky. Při jednom takovém zdolávání padla i památná věta: „Za kopcem je další kopec a ještě větší.“
Protože nejsme žádné béčka, zvládali jsme výlety s přehledem. Nejnáročnější byl paradoxně ten nejkratší – tedy z Heraltic do Třebíče na Polanku - nejlepší koupaliště, co jsem kdy byl. Myslím, že ta náročnost byla dána hlavně naší únavou z koupání a silným větrem při cestě zpět.
Naopak nejdelší trasa byla snad nejpohotovější. To jsme jeli trasu Heraltice – Brtnice – Telč a zpět, asi 60 km, ale pohodovka.
Nejúžasnější, to zase bylo v ZOO Jihlava, kde jsme se na tamních průlezkách pořádně vyblbli. ZOO a Jihlavské podzemí – ideální kombinace pro náš cyklovýlet.
Na táboře v Heralticích jsme ale jen nejezdili na kole. Jednalo se o typický stanový tábor se vším všudy – hráli jsme hry, koupali se, vařili si i spali pod širákem. Heraltice jsou výborné místo a skvělá parta se postarala o nádherné zážitky. Do Heraltic se rád vracím opakovaně.
Heraltice mě nadchly natolik, že jsem další rok uspořádal další cyklotábor, tentokrát v Kalolíně v Moravském krasu. Dá se říct, že to byl tábor v dešti. Fakt jsme se bál, že snad ani nepřestane pršet. Naštěstí se počasí po několikadenním vydatném dešti umoudřilo a my mohli zasednout na jízdní kola a vydat se na poznávání Moravského krasu. K nejnáročnějším, ale zároveň nejzajímavějším výletům patřil ten na Skalní mlýn, větrný mlýn v Rudicích, Máchův památník, Býčí skálu a huť v Josefovském údolí. Samozřejmě, že nechyběli ani kratší, méně náročné výlety. Ty směřovali především do jeskyní Moravského krasu, na propast Macocha, do Boskovic a dalšího okolí tábora.
Nejdelší táborovou trasou byl až poslední výlet. Toho se původně měli zúčastnit pouze vybraní, fyzicky nejzdatnější jedinci, nakonec však pro velký zájem jeli prakticky všichni. Naše cca 70 km cyklotrasa vedla z Karolína přes Rájec-Jestřebí, Blansko, Adamov a Bílovice nad Svitavou do Brna, které jsme navíc celé objeli až k Brněnské přehradě. Cestou jsme navštívili i nově zrekonstruované muzeum Anthropos v Brně. Nádherné nenáročné putování, které bylo zakončeno pěknou sprškou z oblaků.
K vysoce oblíbeným činnostem patřily i skoky a sjezdy na kolech. Tedy, někteří skákali, jiní se dívali – těch bylo víc, ale to tak bývá.
Dalším netradičním táborem byl ten s horskou turistikou ve Vysokých Tatrách (2.7. až 10.7.2005). Neuvěřitelným způsobem nám vyšlo počasí, takže jsme mohli Tatry pořádně prochodit. Např. jsme vyšli přes vodopády Studeného potoka na Téryho chatu, čekal nás i výstup na Rysy, Zbojnickou chatu i Capie pleso přes vodopád Skok a Mlynickou dolinu. Relax jsme si užili na bazénu v Popradu.
V Tatrách jsme zažili opravdu pěkné chvíle, minutový slejvák i narvanou električku. Z tohoto tábora si odnášíme nezapomenutelné zážitky.
Při akcích mám rád činnosti, ve kterých jsou skloubeny určité prvky rizika a dobrodružství. Překonávání přírodních překážek vyvolává u účastníků akcí silné zážitky a emoce, které lze efektivně využívat jako prostředky k rozvoji osobnosti člověka. Proto jsou aktivity a sporty v přírodě součástí většiny programů dobrodružné výchovy u nás i v zahraničí.
Tvořím pro dobré lidi. David Gajdošík.
Učitel s neučitelským myšlením a názory.