„Tajné“ na mých „Tajných výpravách“ bylo hlavně místo konání. Až do poslední chvíle nikdo netušil, kam jedeme. A to ani rodiče, ani děti. Známý byl vždy jen termín. Takových akcí proběhlo hned několik.
Jednou z nich byla víkendovka na Hájence Písařov, na kterou jsme dorazili až za svitu hvězd. Hájenka stojí úplně na samotě. Místo působí velmi přitažlivě i tajemně. My jsme se zde věnovali zvláště lukostřelbě a šermu. A že bylo zataženo a deštivo? Světe div se, ale létání šípů mezi kapkami deště opravdu nikomu nevadilo. A při šermu – to už vůbec ne!
Naprosto pohodový víkend jsme si dokonale užili. Zpět do domovů se nechtělo nikomu.
Nejdelší „tajná výprava“ byla podzimní pětidenní v Nových Losinách. Zde jsme si vyzkoušeli náročný výstup na Šerák a Keprník přes Vražedný potok a vyhlídkové Obří kameny. Po dřevěných lávkách jsme se dostali i do rezervace Rejvíz, kde jsou jedny z největších rašelinišť u nás. Při putování Jeseníky jsme nemohli minout rozhlednu Zlatý chlum nad Jeseníkem. Po náročných výstupech všem přišla vhod relaxace na krytém bazéně v České Vsi.
Pohodová atmosféra byla umocněna pěkným počasím i skvělým přístupem všech účastníků.
Excelentní byla „Tajná valašská výprava“ v roce 2007. Tehdy jsme se vydali na horolezeckou chatu v Lukově u Zlína. „Kvalita“ akce začala už na hlavním nádraží. Tam nás čekal totálně přeplněný rychlík „Šohaj“. Na poslední chvíli jsme se do něj nasoukali, ale i přes zakoupené místenky stáli na chodbičce. Záhy někteří zjistili, že cestování na chodbičce vlaku je daleko větší dobrodružství a ani po uvolnění míst k sezení se z chodbičky ne a ne odtrhnout. V Otrokovicích nám ujela místní střela do Zlína a tak se naše cestování ještě více zkomplikovalo. No říkal jsem si, že to teda opravdu „dobře“ začíná.
Vše pokračovalo v sobotu. Probudili jsme se do deštivého dne. Naštěstí se počasí umoudřilo a tak následovala prohlídka okolí, kde se před námi otevřelo úplné skalní městečko. Skály byly po dešti vlhké a tak jsme museli vydržet až do odpoledne, kdy oschly, a my se vydali na nejdobrodružnější bod našeho pobytu – slaňování. Překonat strach a slanit 15 m vysoké skály, zvané „Králky“, dalo mnohým hodně práce, ale skoro všem se to nakonec povedlo.
Nedělní den byl opět ubrečený. Pršelo však jen jemně a tak jsme se vydali k nedaleké ZOO. Musím uznat, že jsme udělali jedině dobře, protože ZOO Lešná je jedna z nejpěknějších ZOO, které jsem kdy viděl. Zaručeně největší úspěch měli lemuři. Bodejť by ne, když se prohání úplně v těsné blízkosti vás, klidně si s nimi podáte ruku, nebo vám začnou kontrolovat obsah batohu. Po prohlídce ZOO jsme ještě navštívili krytý bazén ve Zlíně, kde jsme se pořádně vydováděli.
V pondělní dostalo každé družstvo za úkol připravit oběd – tedy uvařit v kotlíku vlastní bramborový guláš. Pro některé zcela nepřekonatelný problém, zvláště, když se jim kotlík 3x převrhl a obsah vylil. Jiní zase používali pálivou papriku a pak místo guláše získali „šlehače plamenů“.
Naše kulinářské výkony byly odměny další návštěvou skalního města. Tentokrát na Dračí skálu, které však místní říkají „Humusovka“. Dnešní cíl byl přesně opačný jak v sobotu. Neslaňovali jsme tedy dolů, ale naopak vylézali nahoru. Skála byla vysoká cca 30 m, a i když to na fotografiích možná tak nevypadá, dala mnohým hodně zabrat.
Při „Tajných výpravách“ jsme zabrousili i na Jívovou a Smilov, do hlubokého údolí říčky Bystřice, zarostlého hlubokými lesy, kdesi úplně mimo civilizaci. Jak se při obdobných akcích stalo již zvykem, přišla řada i na tradiční „lezecký" program na lanových lávkách i na trochu té regenerace na plaveckém bazéně. Při hrách v přírodních terénech i tentokrát vládlo hu-tu-tu, středověk a oblíbený airsoft.
Tajné výpravy ubíhaly nějak rychleji a pohotověji než klasické víkendy ve městě. Plni zážitků, nabití pozitivní energií, jsme se v neděli k večeru vraceli zpět do svých domovů a tajně se už těšili na další akci.
Tvořím pro dobré lidi. David Gajdošík.
Učitel s neučitelským myšlením a názory.