Třída 9.A z Jitřní (rok ukončení 2012, tř. uč. David Gajdošík) prostě nebyla obyčejná třída a proto jsme mohli vymýšlet i naprosto neobyčejné akce. Jednou z nich bylo Sjíždění řeky Sázavy, které jsme si naplánovali na dva víkendové dny. První den nás čekal úsek Čerčany (33,5 ř. km) až Týnec nad Sázavou (19,3 ř. km) a druhý den jsme pak pokračovali z Týnce do Pikovic (3,5 ř. km).
Kolem 8:30 h jsme se začali scházet na nádraží v Braníku. Sešlo se nás 14 pohodových natěšených lidiček, kteří si chtěli vodu, jak se patří užít. Ovšem první zádrhel nastal již při nástupu do Posázavského pacifiku. Málem jsme se do něj nevlezli. Vagónů bylo sice dost, ale lidí ještě více. Nakonec se povedlo a do Týnce jsme dorazili cca s 20 min zpožděním.
Zde jsme měli původně cca 45 min přestávku na postavení stanů v kempu. Ta se vlivem zpoždění zkrátila na pouhých 20 min. No na to, že jsme ani nevěděli, kde ten kemp je, natož jak postavit stany, jsme měli opravdu hrozně málo času. Padlo ale strategické rozhodnutí – „Pohneme si, půjdeme s davem a všechno zvládneme“. Šli jsme s davem, našli jsme kemp, ale co jsme nenašli, byl jeden zapomenutý stan ve vlaku. Čas utíkal velmi rychle a tak jsme se klusem vrátili na nádraží. Ještě, že jeli samí zdatní sportovci a tak jsme ten vlak stihli.
Do Čerčan to bylo už kousek. Na nádraží jsme se šli zeptat, zda náhodou nenašli v předcházejícím vlaku náš zapomenutý stan – a světe div se, našli. Měli jsme s toho takovou radost, že jsme to šli oslavit zmrzlinou a nákupem dalších potravin do místního obchodu. Pak už jsme vyrazili asi 500 m k řece. Cestou jsme ovšem zjistili, že náš hodný Filip stan opět zapomněl v obchodě a tak jsme se pro něj zase vraceli. „Filipe, děkujeme!“
Tehdy jsem si říkal, jak asi dopadne to naše sjíždění, když jenom cesta k výchozímu bodu měla tolik zádrhelů.
Přicházíme k řece, kde nás čekaly zapůjčené lodě i objednaný instruktor. Kouknu na něho a říkám si: „To bude pěkný típek. Namakaný, lehce potetovaný chlápek s vyholenou hlavou, ten se bude určitě předvádět a bude nesmírně důležitý“. Po prvních slovech, jsem ale přehodnotil situaci a musím uznat, že to byl úžasně pohodový a zodpovědný instruktor, se kterým jsme si užili plno srandy a který nám pomáhal při sjíždění jezů i při cvaknutí. O jeho kvalitách stačí říct asi toto: Kluk, který 14 dní neustále hučel ve škole, že „on s nějakým … instruktorem nejede …“ na lodi prohlásil: „Pane učiteli, já jsem tak rád, že jste ho vzal …“.
V Čerčanech nás instruktor David z Bisportu docela důkladně proškolil nejprve na souši a pak i ve vodě. Až skutečně každý věděl, jak ovládat loď, tak jsme se vydali na naší vytouženou cestu a začali jsme splouvat první 14 km dlouhý úsek z Čerčan do Týnce nad Sázavou. Klidná hladina a hluboká řeka nás lákala k různým srandičkám – např. oblíbenému běhání po přídích lodí. Instruktor David půjčil klukům i svůj kajak, čímž výrazně stoupl v jejich ceně.
Cestou jsme si sjeli několik jezů, z nichž nejnáročnější byl úplně ten poslední, přímo v Týnci. Naše posádky je potřeba pochválit, protože projeli všichni, bez sebemenší úhony, což zde prý nebývá úplně běžné.
Po příjezdu jsme v kempu dostavěli ten zapomenutý stan a navštívili jsme i oblíbené lanové centrum. Na lanech a zvláště na lanové lávce přes Sázavu jsme si dále vychutnávali pohodu na této akci.
Další den, v neděli 17.6.2012, nás čekal další – tentokrát 16 km dlouhý úsek z Týnce nad Sázavou do Pikovic. Tato část byla úplně jiná, jak ta včerejší. Voda byla rychlejší, dravější a hlavně všude plno „kamarádů“ = kamenů. Stav vodní hladiny taky nic moc a tak jsme bohužel na některých místech i hodně dřeli. Jinde jsme si pořádně zakormidlovali při vyhýbání. Ale byly i místa, kde jsme všech našich 8 lodí chytli, spojili je v jeden úžasný vor a nechali se vést proudem vody.
Naši trasu jsme zvládli v pohodě, krásně jsme si vychutnávali přírodu i samotnou řeku. Po nějaké době jsme dorazili do cíle – k mostu u Pikovic.
Ještě pár posledních foteček na vodě, šlpouchanců pádlem, poděkování úžasným dvojicím háčků a kormidelníků a pak už vytažení lodí, vrácení věcí a velké poděkování našemu skvělému instruktorovi Davidovi z Bisportu.
Naše dvoudenní sjíždění Sázavy jsme ukončili stylově v cukrárně v Pikovicích. Pak už jsme jen nasedli do vlaku a za 30 min. jsme byli zpátky v Praze.
Jsem nesmírně šťastný, že o rok později, kdy už všichni byly na různých středních školách, jsme sjíždění znovu zopakovali.
Moc děkuji za nádherné zážitky, s fajn lidičkami. Sjíždění Sázavy s touto partičkou lidí opravdu hodnotím, jako jednu z nejlepších v mém životě.
Tvořím pro dobré lidi. David Gajdošík.
Učitel s neučitelským myšlením a názory.